O Třinci říkám, že je to moje město, i když pocházím ze Stříteže.
Žiji zde od roku 1976, kdy jsme se s manželem Ondřejem po svatbě nastěhovali do domečku v Konské. Mladší syn a dcera jsou také občany Třince, vyrůstá zde i pět z našich osmi vnoučat. S Třincem je spojený i můj profesní život, nejprve jsem zde pracovala jako zdravotní sestra, pak jsem působila v sociální oblasti, kde jsem 12 let vedla „Charitu Třinec“.
Od roku 2019 jsem v důchodu, ale to neznamená, že poklidný život na odpočinku by mi stačil. Dále se aktivně zajímám o lidi kolem nás a v rámci svých možností  pro ně pracuji, třeba v dobročinných organizacích.
Jsem člověk, kterému není lhostejný osud jiných lidi, naplňuje mne dobrý pocit, když se problémy začnou řešit a jsem přesvědčena, že kdo nic nedělá, ten sice nic nepokazí, ale také nic nezmění. Vím, že nemůžu napravit svět, ale věřím, že můžu pomoci, aby byl alespoň o kousek lepší.